úvodní strana * kontakt * mapa stránek * English version Deutsch * HTML * CSS
úvodní strana o nás standard plemene

Mallorská doga


(Perro Dogo Mallorquin, Ca de bou)



ZEMĚ PŮVODU: Španělsko
DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 11. 12. 1996.
POUŽITÍ: hlídací a strážní pes
KLASIFIKACE FCI: Skupina 2    Pinčové a knírači molosové - švýcarští salašničtí psi a jiná plemena.
Sekce 2.1 Molosové, dogovití psi
Bez pracovní zkoušky
ČÍSLO STANDARDU: FCI - Standard č.  249/ 20.05.1997/E

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED


V oblasti středozemí přinášela lodní doprava mezi východem a západem odnepaměti možnost výměny kultury a vědy mezi jednotlivými národy. Tyto vzájemné vztahy i když byly především obchodní nabízely také příležitost vyměňovat si domácí zvířata. Mezi nimi byli také hlídací a strážní psi, kteří odedávna sloužili k ochraně proti pirátům a námořním lupičům v přístavech a v osadách u moře.  Mezi těmito většinou velkými, silnými a odolnými psy s velkou hlavou a mohutným chrupem vynikalo jedno plemeno: byla to doga Iberského poloostrova, která se ve Španělsku na mnoha místech používala jako lovecký pes nebo jako bojový pes proti býkům a jiným psům.  Tento pes provázel krále Jakuba I. na jeho výbojných a dobyvačných taženích a na Baleáry se dostal zhruba kolem roku 1230. V 17. století přešla Menorca a další oblasti na základě mírové smlouvy z Utrechtu do anglického majetku. Angličané přivedli na Baleárské ostrovy vlastní bojové a hlídací psy a zkřížili je s dogou Iberského poloostrova, která žila také na Baleárách. Na počátku 18. století byly v Anglii zápasy mezi psy a býky velmi populární a Angličané žijící na ostrovech hledali psa, který by byl vhodný na takové zápasy. Uvedené okolnosti vysvětlují název plemene Ca de Bou býčí pes. Ve španělské plemenné knize je zachycena existence tohoto plemene již v roce 1923. První oficiální záznam pochází z roku 1928 a v roce 1929 byl pes uvedeného plemene poprvé předveden na výstavě v Barceloně.
ˆ nahoru


CELKOVÝ VZHLED


Jde o typického představitele molosských plemen poněkud prodlouženého formátu, silného     a mohutného, střední velikosti. Plemeno vykazuje výrazný rozdíl mezi pohlavími, což se projevuje především u lebky, jejíž obvod je u psů větší než u fen.
ˆ nahoru

CHOVÁNÍ / CHARAKTER (POVAHA)


Základním rysem tohoto plemene je klidná povaha, ale podle okolností se může projevit také odvážně a chovat statečně; s lidmi vychází dobře a svému pánovi je věrný a oddaný. Jako hlídací a strážní pes je nepřekonatelný. V klidných situacích je důvěřivý a sebejistý; při vzrušení je jeho pohled pronikavý.
ˆ nahoru

HLAVA


Hlava je silná a mohutná.

MOZKOVNA
Lebka
Mozkovna je velká, široká a téměř kvadratická; její obvod zvláště u psů přesahuje kohoutkovou výšku. Čelo je široké a ploché, čelní rýha vyjádřená; při pohledu zepředu není vzhledem ke tvaru mozkovny vidět týlní hrbol. Horní linie obrysu mozkovny a tlamy jsou téměř rovnoběžné, jen lehce konvergující.

Stop
Při pohledu ze strany je výrazný a vystupující; Při pohledu zepředu je patrný jen proto, že nadočnicové oblouky vyznačují výraznou čelní rýhu.

LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI 
Žvýkací svaly jsou silné, vystupující, silně vyvinuté a dosahují až pod střed krajiny oka. Třebaže se na žvýkacích svalech vyskytují po stranách mírné vrásky, můžeme celkově prohlásit, že kůže na hlavě netvoří vrásky.

Nosní houba:
Černá a široká; mezi nosními otvory je dobře vyznačená prohlubeň.

Tlama
Nasazená u vnitřního koutku oka, široká a kónická, při pohledu ze strany připomíná tupý kužel se širokou základnou. Hřbet nosu je rovný a lehce stoupá. Délka tlamy je v poměru 1 : 3 s délkou mozkovny.

Pysky
Horní pysk pokrývá po stranách dolní pysk až do poloviny tlamy, kde je vyjádřen koutek tlamy. Horní pysk spíše těsně přiléhá, zatímco spodní pysk se ve své střední části přehýbá; při zavřené tlamě nejsou pysky nijak nápadné. Výrazně žebrované patro a okraje dásní jsou černě pigmentované, ostatní sliznice ústní dutiny jsou červené.

Čelisti / zuby
Čelisti jsou silné, řezáky správně řazené a špičáky dobře usazené; skus je úplný, zuby jsou bílé a silné. Zámek vykazuje předkus; tento předkus nesmí být přehnaný a měl by činit nejvýše jeden centimetr. Se zavřenou tlamou nesmí být zuby vidět.

Oči
Velké, oválného tvaru; Víčka jsou široce otevřená, dobře lemovaná a lehce šikmá; barva by měla být co nejtmavší a měla by odpovídat barvě srsti; spojivky nejsou vidět; při pohledu zepředu by nemělo být vidět bělmo očí. Oči jsou hluboko uložené a široce posazené.

Uši
Nasazené vysoko a po stranách hlavy, spíše malé, s viditelným vnitřkem ušního boltce a stažené obloukem dozadu. Jde o takzvané růžovité ucho. V klidu je špička ucha pod linií očí.

Krk
Silný, mohutný, v dobrém poměru s celkem; v nasazení odpovídá jeho šířka zhruba průměru hlavy; dobře vsazený do kohoutku. Kůže je trochu volná; mírný lalok je přípustný.
ˆ nahoru

TRUP


Bedra a slabiny
Krátká, poměrně štíhlá, s vysloveným klenutím směrem k zádi.

Záď
Leží zhruba o 1 až 2 cm výš než kohoutek; vůči horizontále tvoří úhel zhruba 30° a je poněkud štíhlejší než hrudník.

Hruď
Hrudní koš je poněkud válcovitý, hluboký a dosahuje až k loktům; vzhledem k široce postaveným vrcholkům lopatek je hrudník na úrovni kohoutku velmi široký.
Spodní linie z profilu a břicho: Hrudník probíhá rovnoběžně s podložkou; linie břicha lehce stoupá a je mírně vtažená, ale ne jako u chrtů.

Ocas
Hluboko nasazený, v nasazení silný, zužuje se směrem ke konci.  Ocas dosahuje až k hleznu a končí špičkou. V klidu přirozeně visí. V akci tvoří lehký oblouk a zvedá se až na úroveň hřbetní linie.
ˆnahoru

KONČETINY


HRUDNÍ KONČETINA

Plece
Přiměřeně krátké, lehce šikmé, málo vystupující.

Nadloktí
Rovné a rovnoběžné, široce postavené.

Loket
Vzhledem k šířce hrudníku odstávající, ale nikdy není vytočen směrem ven.

Předloktí:
Dobře osvalené, rovné; silná struktura kostí.

Tlapy hrudních končetin
Silné, se silnými, těsně navzájem přiléhajícími a lehce zaoblenými prsty; polštářky tlap lehce pigmentované.

PÁNEVNÍ KONČETINY
Osvalené, širší než hrudní končetiny.

Stehna
Široká, přirozeně zaúhlená.

Zadní nadprstí (nárt)
Krátké, rovné, silné. Paspárky jsou nežádoucí.

Tlapy pánevních končetin
Silné, se silnými prsty, prsty jsou delší než u hrudních končetin, ale celkově tvoří ovál; přednost se dává pigmentovaným polštářkům.

Chůze
Typickým způsobem pohybu tohoto plemene je klus.

Kůže
Spíše silná a dobře přiléhající k tělu s výjimkou krku, kde se může vyskytnout lehký lalok.
ˆnahoru

OSRSTĚNÍ


Srst
Krátká a na omak drsná.

Barva
Žíhaná, všechny odstíny žluté a černá; přednost se dává v uvedeném pořadí; u žíhaných psů se dává přednost tmavým barevným odstínům; u žluté intenzivnímu zbarvení. Bílé skvrny jsou přípustné na tlapách hrudních končetin, na hrudi a na tlamě v maximálním rozsahu do 30% plochy. Přípustná je také černá maska.
ˆ nahoru

VELIKOST A HMOTNOST


Kohoutková výška
U psů: 55 až 58 cm; u fen: 52 až 55 cm

Hmotnost
U psů dosahuje hmotnost od 35 do 38 kg, u fen od 30 do 34 kg
ˆ nahoru

VADY


Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.

TĚŽKÉ VADY


Psi s kohoutkovou výškou přesahující výšku zádi.
Předkus více než 1 cm.
Nůžkový nebo klešťový skus.
Chybění dvou premolárů.
Ucho není složeno do růžicového tvaru, ale ploše přiléhá k líci; uši vztyčené v nasazení, i když zadní třetina vykazuje růžovitý tvar.
Ocas jako u buldoka.
Každá další vážná vada při srovnání se standardem.
ˆ nahoru

VYLUČUJÍCÍ VADY


Bojácnost, agresivita.
Podkus.
Světlé nebo žluté oči.
Kupírované uši nebo ocas.
Bílá barva pokrývající více než 30 % celkové plochy těla, jinde než na hrudních končetinách, na hrudi a na tlamě.
Skvrny jiné barvy.

ROZMĚRY PRŮMĚRNÉHO PSA


Hmotnost: 36 kg
Výška zádi: 58 cm
Kohoutková výška: 56 cm
Obvod hrudníku: 78 cm
Obvod hlavy: 59,5 cm
Délka od týlního hrbolu ;nasazení ocasu 73 cm
Délka od týlního hrbolu k špičce tlamy 22 cm
Délka tlamy ke stopu: 8 cm

Pozn.: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku
ˆ nahoru
© 2008 Blanka a Marek Volákovi, Všechna práva vyhrazena
    Webdesign by Nogod